no my nikdy neberieme, čo sa nám nepozdáva... bedľa vysoká je u nás rozšírená a najjasnejší znak je pohyblivý prsteň, takisto majú svoju výšku a vôňu a mám ju už tak nejak "v oku", na rozdiel od tých pochybných druhov... najčastejšia "iná" je bedľa červenejúca, o ktorej som čítala veľa rozporuplných názorov, niektoré sú jedlé, niektoré jedovaté, takže toto neriskujem, ak sa to sfarbuje do červena, neberiem 
Gabi, ďakujeme za užitočný článoček 
, len idnes.cz odkiaľ si ho prebrala, trošku preháňa a šíri paniku 
, ako píše Neko, tie červenejúce sú dosť sporné aj medzi mykológmi, nezhodujú sa na ich jedovatosti, niektorí ich roky bez problémov konzumujú, jedovaté látky neboli preukázané, skôr sa uvažuj nad obsahom alergénov, ktoré niektorým ľuďom spôsobujú tráviace ťažkosti. Je aj záhradný druh červenejúcej bedle, ktorá jedovatá vôbec nie je. Tiež však na základe dlhoročnej súsenosti zbieram iba také tie typické osvedčené .
Skutočne nebezpečná je bedlička, ktorá spôsobila u nás tento rok už bohužiaľ jedno úmrtie 
mladého človeka.
Jasně kočky
Já to našla na netu po tom , co jsem to viděla v televizi. Mluvili o tom ve zprávách , tak jsem to sem hodila , aby jste věděli
Já totiž nikdy neslyšela , že by i bedla mohla být "jedovatá" 
Pokud se řekne bedla, většině houbařů se vybaví mohutné lupenaté houby, které obvykle sbírají k jídlu. Patří mezi ně bedla vysoká nebo bedla červenající.
Dejte pozor na záměnu bedly červenající s bedlou jedovatou
Velmi početným rodem, kterému se v češtině říká bedly, je rod Lepiota. Jsou to většinou drobné druhy. Klobouk u největších jen zřídka přesahuje 10 cm a je pokrytý pouze drobnými šupinkami. Jejich prsten bývá tence blanitý, někdy i pomíjející. Žádný z druhů tohoto rodu není považovaný za jedlý.
PRUDCE JEDOVATÉ BEDLY
bedla chřapáčová
bedla klamavá
bedla Badhamova
bedla Bresadolova
bedla Josserandova
bedla pleťová
A právě v tomto rodu se vyskytuje několik prudce jedovatých druhů, např. bedla chřapáčová, bedla Josserandova, bedla hnědočervenavá či bedla klamavá. Tyto druhy obsahují stejný toxin jako muchomůrka zelená – působí na jaterní buňky.
Jedovaté druhy však najdeme i v dalších rodech, kterým se česky říká bedla (latinsky Leucoagaricus a Leucocoprinus). Příkladem mohou být např. bedla Badhamova a bedla Bresadolova.
Velké bedly
Bedla jedovatá je také jednou z jedovatých hub a patří do příbuzenstva bedly červenající. Bývá však mohutnější. Klobouk je široký až 25 cm a třeň má až 3 cm v průměru. Je pokrytý přitisknutými šupinami, které jsou větší než u bedly červenající. Bedla jedovatá má pouze jednoduchý prsten (bedla červenající jej má dvojitý).
Roste obvykle v trsech na člověkem ovlivněných stanovištích. Byla popsána ve Francii - u nás nebyla doposud spolehlivě prokázána.
V toxikologické praxi se s trávicími problémy po požití bedly červenající setkáváme poměrně často. Nejčastější vysvětlení je záměna bedly červenající za bedlu jedovatou.